VÝCHOVA

Převzato z knihy Rotvajler od Esther Verhoef-Verhallerové, kterou všem vřele doporučuji.

 

Vychovat psa k poslušnosti


Problémům s dominancí předchází různé incidenty, kterých si majitel často nevšimne

Výchova štěněte začíná prvním dnem jeho příchodu do rodiny. Jestli jsme štěně nechali poprvé vyvenčit na zahradě, měli bychom ho od té doby vodit na stejné místo. Zápach toho místa pes rozpozná a bude ho to tam neustále přitahovat. Když pes vzorně vykoná potřebu venku, nikdy ho nezapomeneme důkladně pochválit. Přitom vždy nahlas opakujme slovo, které budeme pro tuto situaci používat, například “loužička". Tím naučíme psa vykonat potřebu na povel, což bude velice užitečné. Také tím předejdeme loužičkám v bytě. Štěňata se obvykle vyprazdňují po probuzenî, po hrách, jídle a pitî. Štěně, které by se chtělo vyprázdnit, čenichá zvědavě po okolí" a chodî kolem dokola. Všimneme-li si, že se štěňátko takhle chová, zvedneme ho ze země a postavíme do zahrady na místo, kde už jednou vykonalo potřebu. Když už je pozdě a štěňátko si uleví doma nedělejme z toho velký povyk, ale klidně ho opět odneseme ven. Když se pak hezky vyprázdní, důrazně ho pochválíme Není rozumné psa trestat, když ho přistihneme vevnitř v domě. jak dělá loužičku. Rotvajleři si pak často začnou myslet, že nesmějí vykonat potřebu, stojíme-li v dohledu. Tím psa cvičíme k tomu, že bude konat potřebu, jenom když se nebudeme dívat, na místech, která nejsou na očích. Když najdeme už jen loužičku, nemá smysl štěňátko více trestat. To už se dávno věnuje jiné činnosti, a nechápalo by, proč jsme se tak najednou rozčílili. Takový přístup psa jen více zmate a znejistí. Loužičku vždy dobře uklidíme desinfekčním prostředkem s intenzivní vůní, aby pes na tom místě už necítil vlastní pach. Na začátku bude mít pejsek možná s ovládáním svých potřeb problémy, i když bude dobře chápat, že nás to zlobí. Je to tím, že mladí psi ještě plně neovládají močový měchýř.

 

Poznávání okolí

Mezí sedmým a čtrnáctým týdnem se štěně dostává do fáze poznávání okolí. V tomto období se učí poznávat jiná zvířata, lidi a různé situace. Na všechno, co v této fázi štěně zaregistruje jako bezpečné, bude také v dospělosti reagovat stabilně. Platí to však také naopak. Když štěňátko v tomto období kousne jiný pes nebo se vyděsí řítícího se motocyklu, bude mít možná v budoucnosti s jinými psy nebo motorkami problémy,

zvlášť když ho majitel začne utěšovat nebo sám propadne panice. Uvědomte si, že seznamovací fáze je důležitým obdobím, kterým pes musí projít, a vy budete jeho průvodcem. Nechejte štěňátko poznat co nejvíc zvířat, lidí, dětí a situací. Pokud bydlíte v rušné čtvrti, štěně si samo zvykle na hluk, dopravu, lidi, děti. S dobytkem se ve městě nesetkáme, proto zavezeme štěně také na místa, kde bude moci v klidu poznat ovce, krávy a koně. Bydlíme-li v klidném prostředí, měli bychom štěně sebou pravidelně brávat do města. Během doby, kdy štěně poznává okolní svět, se musíte chovat jako opravdový vůdce smečky. Nic vás nesmí vyvést z míry a u psa neakceptujte, když se něčeho bojí. Pokud je štěně vystrašené nebo dává najevo váhavost, musíte reagovat rezolutně a s jistotou. Vy jste mu velitelem, vůdcem a velkým příkladem a jen vy rozhodujete, co je špatné a co nikoli. Budete-li štěně zvedat do náručí, a utěšovat ho konejšivým hlasem, bude to mít na jeho vztah k okolí negativní dopad. Když pes zjistí, že se jeho velitel chová neobvykle v situaci, kdy se pes sám bojí,jen to umocní jeho strach. Za každé situace musíte tedy být psovi opravdovým vůdcem. Důvěřuje totiž vašemu postoji k určitým situacím a byl by schopen chovat se stejně lakonicky jako vy.

Nezapomeňme naučit psa zvykat si i na situace, které se vyskytují jen zřídka. Nemáme-li například sami kočku (a i když nemáme kočky rádi), měli bychom psa seznámit s přátelskou kočičkou. Rotvajler bude žít ještě nejméně dalších deset let a nikdy nevíme, zda si přece jen někdy kočku do domácnosti nepořídíme. Také mosty, veřejná hromadná doprava a výtahy patří do této kategorie. Pes, který tyto věci nepozná, s nimi bude mít dlouhá léta problémy. Když se s nimi však v "poznávací fázi" seznámí, bude po problémech.

 

Trest a pochvala

Aby byla naše výchova účinná, musíme rotvajlera chválit, když udělá něco správného, a trestat ho za nepatřičné chování. U obou principů platí, že pes musí především pochopit, za co je chválen a za co trestán. Také musíme dbát na to, abychom pochvalu a trest dávali jednoznačně najevo. Rozumí-li pes naší reakci, poznáme to podle jeho pohybu. Nedbalé pohlazení či mumlavé "hodný" nemají patřičný efekt, a to platí také pro neustálé opakování slova "fuj", za kterým nenásleduje žádný trest.

Chválíme vždy důkladně, přitom psa vlídně pohladíme a srozumitelně nahlas řekneme: "hodný", případně psa odměníme pamlskem. Trestání provádíme rozzlobeným, nízkým hlasem, a když to dostatečně nepůsobí, krátce a důrazně škubneme vodítkem. U štěňátek to většinou není potřeba, ale máme-li dospělého rotvajlera, nesmíme s ním zacházet příliš jemně, chceme-li dosáhnout patřičného účinku. Stahovací řetízek je k tomu ideálním pomocníkem. Vlci se navzájem napomínají ostrým kousnutím do krku, a používáním tohoto řetízku můžeme dosáhnout podobného efektu. Cloumání psem za kůži na krku je špatný způsob, jak dát štěněti najevo hněv. Vlci tímto způsobem třesou svou obětí pouze tehdy, když ji chtějí zabít, ale nechovají se takhle při napomínání příslušníků svého druhu. Samozřejmě nikdy netrestáme ani nechválíme psa později, ale vždy na místě. Nemá vůbec smysl udělat to potom, protože rotvajlera už zajímá něco jiného a nebude chápat, proč se tak najednou rozčilujeme nebo proč ho tolik chválíme. Když psa potrestáme bezdůvodně, zaujme většinou ponížený či ustrašený postoj, který my chápeme jako chování provinilého, ale které je ve skutečnosti reakcí na naši zlou náladu. Když pes chápe, o co jde, nechová se takhle. Ze stejného důvodu je také nerozumné, abychom na psa zůstávali rozzlobení.Pokusíme se omezit trestání tím, že psovi nedáme sebemenší příležitost k "průšvihu". Máme-li například rotvajlera, který během naší nepřítomnosti vždycky zpřehází nábytek, dáme ho při odchodu do boudy. Pak nemůže provést nic špatného a vždycky když se vrátíme domů, bude pochválen. Samozřejmě nesmíme psa nikdy do boudy dávat za trest. Ta musí být naopak pro psa pozitivním symbolem, jako například ve výše uvedené situaci, kdy dostane pochvalu, protože by1 v boudě hodný a nic nezničil. Tím si zlepšujeme vzájemný kontakt.

 

Na zářícím výrazu psa je vidět, že si je vědom naší pochvaly

Pohyb a hra během prvního roku

Rotvajler je pes, který rychle roste. Po narození váží štěňata 425 gramů a za rok jsou stokrát těžší. Během tohoto období růstu se může přihodit ledaco špatného, pokud mladého psa dostatečně neusměrňujeme. Štěňátko může stěží vědět, co si může dovolit. Od toho jsme tady my, abychom mu to ukázali.

Když na psa zavoláme rozzlobeným hlase "fuj", často ho přivedeme zpátky k rozumu

Rotvajler se především během prvního roku nesmí příliš vyčerpávat. Kromě špatné potravy není nic horšího pro dobrý růst kostí, svalů a kostry, než když štěně necháme dlouho skotačit, často ho unavujeme, nebo ho dokonce nutíme chodit do schodů. Fyzická kondice se tím velmi zatěžuje, což může mít pro rotvajlera trvalé následky. Dobrým pohybem během prvního roku jsou přímé pohyby. Můžeme nechat svého psa běžet vedle kola, ale je na krátkých úsecích a za přijatelné rychlosti. Jdeme-li se psem na procházku, dbáme na to, aby domů přišel zrovna v takové formě, v jaké byl při odchodu. Hraní s jinými psy je dovoleno, ale ne příliš, rozhodně ne ve velké skupině nebo se psy, kteří jsou ještě větší a dominantnější než on sám. Pak je snadno poražen a bojuje až do úplného vyčerpání. Psi, s kterými rotvajlera seznámíme, musí být ve vztahu k mladším psům klidní a spolehliví.

 

Agrese na ulici

Dohlédneme na to, aby se mladý pes příliš neunavoval

Protože jsou rotvajleři, hlavně samci, velice dominantními psi, často se snaží na ulici napadat jiné psy. První půlrok nebo rok, co máme rotvajlera, se to moc neprojeví a my si budeme myslet, že tomu náš pes unikl. Jakmile však přijde do puberty, zjistíme, že je k jiným psům méně přátelský. Výpady na jiné psy samozřejmě nikdy nesmíme připustit. Ty trestáme rezolutně a jasně lehkým škubnutím za vodítko. Vy jste pán a vy rozhodujete o tom, co se smí! V těchto situacích však musíte vždycky zůstat v klidu. Vaše panika, nervozita či strach se přenese na psa, který na to bude patřičně reagovat. Také křik nebo nejasné tahání za vodítko místo jasného škubnutí mohou mít podobný účinek. Pes si myslí, že ho v tomto nepřípustném chování povzbuzujete. Pokud bude rotvajler i nadále dělat problémy, měli byste uvažovat o jeho případné kastraci.

 

Problémy s dominancí

Většina rotvajlerů má dominantní povahu, a může se jednoho dne pokusit ověřit si vůdcovství pána. K tomu nedojde jen tak, ale předcházejí malé incidenty, kterých si nemusíme vůbec všimnout. Měli bychom si proto ujasnit projevy dominance, abychom je uměli rozeznat a včas jim předejít:

· rotvajler neustále chodí ze dveří před pánem, v domě si vybírá jiný prostor než pán, nebo naskočí do auta dříve než on; · rotvajler leží nebo stojí v cestě (například na naší židli nebo mezi dveřmi) a když přicházíme, vůbec se nepokouší posunout se na stranu nebo odejít;

· rotvajler nám naráží hlavou proti rukám a vynucuje si mazlení. Pokud jsme s pohlazením příliš rychle hotovi, pokračuje s touto činností a je stále dotěrnější;

· rotvajler se chová příliš divoce a při hraní dupe po ostatních psech nebo je silně kouše;

· rotvajler nám nedovoluje, abychom se přibližovali k jeho pelíšku nebo sebrali to, co má v tlamě;

· když chceme psa napomenout, kouše nebo vrčí.

Vykazuje-li rotvajler jeden nebo dokonce více těchto projevů, měli bychom raději kontaktovat dobrou výcvikovou školu, kde se pod vedením zkušených cvičitelů naučíme tuto rasu ovládat. Abychom však takové situaci předešli, měli bychom neustále upevňovat své dominantní postavení, tedy nejen během výcviku. Zde je několik opatření, která můžeme uplatnit:

Tahání za vodítko nikdy nestrpíme

· Dbáme na to, aby členové rodiny vždycky stáli v pozici "nad psem", nikdy si při hraní s rotvajlerem neleháme na zem;

· Nikdy ke svému psovi nechodíme jako první, ale vždy ho zavoláme k sobě;

· Dáme mu najíst až tehdy, když už jsme sami po jídle;

· Pokud si to pes sám vynucuje, nehladíme ho, ani si s ním nehrajeme;

· Po příchodu domů pozdravíme nejdříve všechny členy domácnosti a teprve potom psa. Když se na nás vyřítí, musíme ho zcela ignorovat, nic neříkat, ani se ho nedotýkat. Nesmíme se nechat zlákat a věnovat mu pozornost jako prvnímu;

Přetahování lanem je zábavná hra, ale je často podnětem k boji o moc

 Když se psem hrajeme na přetahování, dbáme na to, aby rotvajler jen zřídka triumfálně odkráčel s hadrem nebo hračkou v hubě a stal se tak vítězem. Hračku nebo provaz po skončení hry schováme a psovi ji nevrátíme.

Komunikační možnosti psů jsou daleko omezenější než u člověka. Není proto obtížné naučit se poznávat, co pes svým chováním myslí a jaká by měla být naše vhodná reakce. Také nám mohou pomoci různé publikace, které se touto tématikou zabývají.

 

Důslednost

Aby se z rotvajlera stal šťastný, vyrovnaný a spolehlivý člen domácnosti, musíme s ním od začátku jednat velice důsledně. Náš projev musí být vždy jasný, nikdy se nesmíme vracet k dříve zadanému příkazu, nebo dovolit něco, co jsme dříve zakázali. Měnící se pravidla psa matou a dominantnější rotvajler bude proměnlivý přistup považovat za popud k převzetí moci.

Důslednost je krásné slovo, ale celá rodina není nikdy jednotná v tom, co se smí a co ne. Členové rodiny by se měli ještě před koupí psa domluvit na pravidlech, která budou pro nového člena domácnosti platit, aby výchova nebyla předem ztracená.

 

Co ještě patří k výchově?

To, co pes si pes v domě může dovolit, závisí na individuálním přístupu každého majitele. O tom, že pes nesmí doma sedět na pohovce, nebo že nesmí venku na zahradě hrabat díry rozhodujete my sami. Mimo domov to však neplatí. Tam platí pravidla občanského soužití, která vyžadují, aby se rotvajler venku choval slušně. Jsme povinni postarat se o to, abychom svého psa ve vztahu k ostatním lidem byli za každých okolností schopni zvládnout. Rotvajler se dále musí naučit, že nikdy nesmí ze dveří vycházet první a nikdy nesmí naskočit do auta, dokud nedostane povel. Příkaz "čekej!" a následovně "volno" je pro psa dostatečně jasný. Pokud neposlechne, můžeme případně škubnout za vodítko. Také skákání na lidi a děti, či škrábání na dveře a po autě nikdy nesmíme tolerovat. Naučit se chovat slušně je pro psa daleko jednodušší než se odnaučit vžité špatné návyky. Neposlušný pes, který špatně poslouchá a jde si svou cestou, se takto nenarodil, ale dohnal ho k tomu majitel, který s ním nezacházel důsledně a nepostaral se o jeho výchovu.

 

Důslednost je klíčové slovo pro úspěšnou výchovu

Problémy s miskou na krmení

Miska na krmení zaujímá v životě rotvajlera zvláštní místo. Rotvajler je tak dychtivý do jídla, že bude vrčet na každého, kdo se k němu během jídla přiblíží, protože by mu mohl jídlo sebrat. Pokud se jeho obavy stanou skutečností, rotvajler se rozlítí. Abychom předešli tomu, že rotvajler bude u jídla vrčet, měli bychom začít učit už malé štěně, že je v pořádku, když mu my nebo jiný člen rodiny jídlo na chvilku vezme. Položíme do misky navíc pár granulí, vnitřností nebo sýr, a jídlo mu opět vrátíme. Tak se štěně naučí, že dostane navíc něco dobrého, a když mu příště sebereme misku s jídlem, přestane vrčet.

 

Psi nikdy neškemrají o jídlo sami od sebe, ale museli se to naučit. Když psovi nikdy nebudeme dávat nic ze stolu, tak ani nebude škemrat o jídlo.